hrotitý příd. vybíhající v hrot, v hroty, opatřený hrotem n. hroty, špičatý, ostnatý: h-á dýka, zbraň, h. konec drátu; h. kámen; h-é písmo; bot. h. list zakončený ostrou a tuhou špičkou (např. list svízele); archit. h. oblouk lomený, zprav. gotický