hrotiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen) (co) dělat něčemu hrot; zahrocovat, zaostřovat, špičatit: h. tyč, tužku; h. balvany; přen. h. slova do výčitky; — hrotiti se ned. zř. vytvářet hrot, zahrocovat se, zaostřovat se; ostře čnít: plameny se hrotily a ohýbaly (Pujm.): přen. hněv se hrotí v nenávist; vršky stromů se hrotí ○ předp. na-, na- se, při-, při- se, vy-, vy- se, za-, za- se