hroužiti, řidč. hrouziti ned. (3. mn. -í, rozk. hruž, hruz, hrouži, hrouzi, trp. -žen) kniž. (co) ponořovat, nořit: (bouře) hrouží příď lodě v bezdno (Vrchl.): h. hlavu do podušek, pluh do půdy; přen. hroužil pohled v podobiznu (Šrám.); — hroužiti se, řidč. hrouziti se ned. kniž. (do čeho; v co) ponořovat se, nořit se: h. se do vody; hrouzím se dál do temné hloubi lesa (Herb.): přen. hroužila se do četby (Staš.): hroužil se sám v sebe (Baar); zapovídali se, jeden do druhého se hrouzili (Hol.) ○ předp. po-, po- se, v-, v- se; → nás. hroužívati, hroužívati se (Jir.)