hrouda (†hruda, Něm., Havl., Ner. aj.), -y ž. (2. mn. hrud) 1. kus vyorané prsti; kus slepené hlíny, země: rozbíjet, mačkat hroudy; házet, sypat hroudy do hrobu; přen. půda, pole; venkov, země: pracovat, dřít na vlastní hroudě; být připoután k hroudě: rodná, otcovská h. domov, vlast; kniž. hroudy syn (Vrchl.) rolník, venkovan 2. kus něčeho, zprav. větší, neurčitého tvaru: h. másla, sněhu, zlata 3. zeměp. masív; → zdrob. hrudka v. t., hroudička, hrudička, -y ž.