hroutiti ned. (3. mn. -í, rozk. hruť, hrouti, trp. -cen) řidč. (co) bořit, porážet, kácet, ničit: vichřice hroutila stromy, přen. h. něčí záměry; — hroutiti se ned. rozpadat se, sesypávat se, bořit se, padat: zeď, dům, skála se hroutí, starý svět se začíná h. a rozpadat; přen. výpočty se hroutí; cítil, jak se v něm něco hroutí; pomalu se hroutil k zemi (Fuč.) klesal ○ předp. z-, z- se