hroziti ned. (3. mn. -í, rozk. hroz, podst. -žení, -zení) 1. (komu čím; ~) slibovat někomu něco zlého, nepříjemného: vyhrožovat: h. trestem, vězením; hrozil dětem, že budou bity; misionáři marně hrozili 2. (komu; komu čím) dělat (prstem, rukou ap.) výhrůžné posunky na někoho, nahánět strach, budit hrůzu; vyhrožovat: hněval se a každému hrozil; h. dítěti prstem; h. metlou, holí 3. (o něčem nepříjemném, zlém, strašném, co budí hrůzu) být časově blízký, téměř jistý, nezadržitelně se blíží: hrozí válka, neštěstí, nebezpečí, bída; hrozí déšť, bouře; — hroziti se ned. (~; čeho) pociťovat, mít hrůzu, strach z něčeho; lekat se, strachovat se, bát se: lidé spínali ruce a hrozili se (Něm.): h. se nemoci, smrti, bídy, hladu ○ předp. na- se, po-, vy-, za-, ohroziti, zhroziti se; → nás. hrozívati, hrozívati se