hrst, -i ž. (mn. 1. -i, 3. -em, 6. -ech, 7. -mi) 1. prohnutá dlaň s ohnutými prsty tvořící jakoby misku (připravená něco nabrat n. uchopit, n. něco držící); množství něčeho, které se do ní vejde: držet, mačkat v hrsti; vzít do hrsti; plná h.; nastavit h.; – h. mouky, h. hrachu; ♦ rozhazovat plnými hrstmi (též plnýma rukama) nesmírně utrácet; ob. vzít oči do hrsti dobře, pozorně se podívat: vzít rozum do hrsti bedlivě něco rozvážit; smát se do hrsti v duchu, potají; mít (držet) někoho v hrsti mít ho v moci, ovládat ho, mít (držet) něco v hrsti mít to jisté; lepší vrabec v hrsti než holub na střeše (přísloví) je výhodnější mít málo, ale jisté, než mnoho, ale nejisté 2. malé množství něčeho vůbec; trocha: h. zpráv, dojmů, vzpomínek; ♦ lepší h. jistoty než pytel naděje (přísloví) je výhodnější mít třeba málo, ale jisté, než mnoho, ale nejisté, zeměd. h. obilí malé množství požatého obilí shrnuté (pův. ručně) při vázání do snopů; → zdrob. hrstka, hrstečka, hrstička (*hrstinka, Šlej.), -y ž.