hučeti ned. (3. mn. -í) 1. (~; co, čím) vydávat silný a temný jednotvárný zvuk, silně a temně šumět: voda hučí; hučení rychlíku, mlátičky, větru; les hučel svou píseň; jídelna hučela hosty; meluzína hučí v komíně; kraj hučel dělostřeleckou palbou; neos. hučí mi v hlavě 2. expr. nesrozumitelně, temně hovořit; bručet, mumlat, mručet: baba hučela nesrozumitelná slova; přišel pozdě domů a žena hučela hubovala 3. ob. expr. (co do koho) vytrvale přemlouvat někoho k něčemu, namlouvat někomu něco: hučeli do něho, aby se oženil; uvěřil, protože mu to stále hučeli do uší ○ předp. do-, na-, při-, roz- se, za-; → nás. hučívati, hučívávati ○ předp. po-