hubiti ned. (3. mn. -í) (co) působit zkázu, zhoubu něčeho (zprav. živého); ničit: h. škůdce; h. škodnou zvěř; sova hubí myši; h. tělo i duši; h. plevel; starost hubí; války hubí národy; nepřítel hubí zemi pustoší ○ předp. po-, vy-, z-, za-; → nás. hubívati (o) bez předp.