huliti ned. (3. mn. -í) 1. (~; co) silně čadit, mocně vydávat kouř; dýmat: hulící komín; kamna hulila dusivý kouř 2. expr. (~; co; z čeho) silně kouřit; bánit: sedí za stolem a hulí; h. viržinko; h. z dýmky: — hulit se ned. (o dýmu, mlze) mocně se valit; zř. (o sněhu) chumelit se: z komínů se hulil dým; sníh se hulí ○ předp. na-, vy-, za-, za- si: → nás. hulívati (o) bez předp.