hulvát, -a m. hanl. hrubec, hrubián, surovec, sprosťák: bije svou ženu, h.!; vyvádět, chovat se jako h.: → expr. zdrob. *hulvátek, -tka m. (Vanč.); — hulvátský příd.: h-é řeči; h-é vystupování; → přísl. hulvátsky: jednat h.; → podst. hulvátství, -í s. hrubství, surovost, sprosťáctví