hyacint (†jacint, Zey. aj.), -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. též hyacinta (†jacinta, Svět.), -y ž. zahradní n. pokojová květina se silným stvolem a s hroznem malých vonných květů různých barev, pěstovaná z cibule 2. bot. rod Hyacinthus: h. východní 3. miner. zlatožlutá průhledná odrůda zirkonu (drahokam); — hyacintový příd.: h-á vůně; h-á kytice; – h-á barva vlasů červenohnědá (podle barvy kamene hyacintu): → přísl. hyacintově: h. tmavý