hypokoristikon [-ty-], -ka s. (mn. 2. -tik, 6. -ách) (z řec.) jaz. jméno obměněné obyč. v důvěrném, přátelském styku, v domácím prostředí (např. Máňa místo Marie, Jeníček místo Jan ap.); hypokoristický příd.: jaz. obvyklý v důvěrném, přátelském styku, prostředí; lichotný, mazlivý, domácký: h-á forma slova; h-é jméno hypokoristikon; → přísl. hypokoristicky: h. se vyjádřit; h. obměnit slovo