hypothesa [-téza], hypotéza, -y (†hypothese, -e) ž. (z řec.) kniž. domněnka, předpoklad: odvážná, vratká h.; to je jen (pouhá) h., přen. tomu není možno (radno) věřit, to není pravda, skutečnost; filos. vědecká h. vědecky zdůvodněný předpoklad buď o faktu, kt. nemůže být bezprostředně pozorován, n. o zákonitém pořádku, který vysvětluje určitý souhrn jevů; hypothetický [-tety-], hypotetický příd. založený na předpokladu, hypotéze; podmíněný, nejistý, neskutečný: h-é mínění; log. h. soud podmíněný; jaz. h-é souvětí podmínkové; h-é tvary v minulosti předpokládané; → přísl. hypotheticky, hypoteticky; → podst. hypothetičnost, hypotetičnost, -i ž. opírání se o hypotézu; podmíněnost: h. výkladu, názoru