idiot [-dy-], -a m. (idiotka, -y ž.) (z řec.) 1. člověk stižený idiotií, slabomyslný člověk; blb: ústav pro i-y 2. zhrub. velký hlupák; pitomec, blbec: zatracení i-i!; idiotský příd. často zhrub. blbý: i. úsměv; i-é řeči; i-á slátanina; i. čin; přísl. idiotsky: i. se smát; podst. idiotství, s. vlastnost n. stav idiota; zhrub. něco hloupého, nesmyslného, idiotského; blbství, blbost, idiotie, idiotismus II: i. pohledu; – i. každému zřejmé; politické i.; provést i.