imperativ [-tý-], -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. jaz. rozkazovací způsob 2. kniž. rozkaz, příkaz, požadavek: etický, mravní i.; filos. Kantův kategorický i. (v idealistické Kantově filosofii) vnitřní mravní příkaz jakoby věčně daný lidské přirozenosti a ovládající činnost lidí, imperativní [-ty- i -tý-] příd.: jaz. i. tvar tvar rozkazovacího způsobu; – i. tón, způsob rozkazovací, přikazovací; i. znění pokynů, → přísl. imperativně: i. prohlásit; → podst. imperativnost, -i ž.