impertinence [-ty-], -e ž. (z fr. driv. lat.) drzost, vyzývavost, nestoudnost: říci někomu něco s vyzývavou i-í; dopouštět se i.; říkat někomu do očí i.; impertinentní příd. vyzývavě neslušný; drzý, vyzývavý, nestoudný: i. jednání, úsměv; být i.; → přísl. impertinentně: počínat si i.; → podst. impertinentnost, -i ž.