improvisace [-za-], improvizace, -e ž. (z fr. driv. it.) projev, výkon, zvl. umělecký, tvořený bez přípravy, spatra; výtvor narychlo připravený bez dostačujících náležitých prostředků: hudební, básnická, řečnická i.; jeviště, na kterém hráli, byla pouhá i.; improvisační, improvizační příd.: i. talent; i. chvat; i. ráz; i. pojetí hry; → přísl. improvisačně, improvizačně: pracovat i.; → podst. improvisačnost, improvizačnost, -i ž.