individuální [-dy-] (*individuálný) (méně vhodně -elní) příd. (z lat.) 1. týkající se jen jednoho jedince, zř. věci, náležející jen jednomu jedinci; osobní (op. kolektivní, hromadný, celkový): i. vyučování, výchova; i. plán, studium, úkol; i. potřeby; i. vlastnictví, podnikání; i. výroba; i. hlasovací právo; i-ý rozum (Šal.); i. názor; tech. i. pohon náprav (elektrických vozidel) pohon každé nápravy samostatným motorem 2. s něj. individualitou spjatý, mající svou individualitu; osobitý, svérázný: i. sloh; i. založení; i. rčení; žít i-m životem; i-ý život (Sez.); → přísl. individuálně: i. hospodařící rolníci samostatně; i. studovat; i. vychovávat; → podst. individuálnost, -i ž.