indukce, -e ž. (z lat.) 1. log. metoda, postup, kdy se z jednotlivých případů vyvozují všeobecné závěry; postup od zvláštního k obecnému (op. dedukce) 2. elektr. elektromagnetická i. vznik proudu v uzavřeném obvodě změnou magnetického toku; — indukční, induktivní [-ty- i -tý-] příd.: i. postup, cesta; i. metoda užívající indukce; fyz. i-ční elektrika zařízení, jímž se vyrábí elektřina na základě elektrostatické indukce; elektr. i-ční cívka, přístroj; i-ční motor; i. odpor; i-tivní zatížení; → přísl. indukčně, induktivně: postupovat i.; → podst. indukčnost, -i ž. elektr. poměr magnetického toku kolem vodiče ke vznikajícímu proudu, vyjádřený v henry; induktivita