instance (expr. a hovor. inštance), -e ž. (z lat.) 1. úřad jistého stupně; soud jistého stupně, stolice: proces prošel všemi i-mi; prohrát spor v první i-i; odvolat se k vyšší i-i; skončit řízení v příslušné i-i 2. orgán kompetentní k provádění něčeho; rozhodující, kompetentní činitel: nejvyšší i. strany — sjezd; – rozhodčí i. vědecká; — instanční příd.: i. postup, cesta, řízení; → přísl. instančně: i. odstupňovaná správa