instruktor, -a m. (instruktorka, -y ž.) (z lat.) 1. (expr. inštruktor) kdo instruuje (zprav. v kursu ap.): knihovní i.; i. zemědělský, stavební; i. výcvikového tábora pro mládež; výcvik pod vedením i-a; i. branné výchovy; atletický i.; i-ka vyučování střihů, vaření 2. (dř.) domácí učitel: domácí i.; — instruktorský příd.: i. sbor, kurs; → přísl. instruktorsky: i. činný atlet; → podst. instruktorství, -í s. činnost, zaměstnání instruktora: převzít i. národního mužstva