instrumentál, -u m. (6. j. -u, -e) (z lat.) jaz. (v mluvnici čes. jazyka) pád na otázku kým, čím, vyjadřující nejč. prostředek n. nástroj činnosti; 7. pád; instrumentální, instrumentálový příd.: jaz. i-ní vazba, i-ní, i-ová koncovka