intelektuál, -a m. (1. mn. -ové) (intelektuálka, -y ž.) (z lat.) vzdělanec duševně pracující: spolupráce dělníků a i-ů; levý i. (v kapit.) příslušník pokrokové inteligence; buržoazní i.; někdy hanl. člověk se sklonem k planému teoretizování odtrženému od života n. k snobismu: planý i.; kavárenští i-ové (R. právo); → expr. zdrob. intelektuálek, -lka m. (mn. 1. -lkové, -lci, 6. -lcích): postrašení i-ové; — intelektuálský příd. k intelektuál; intelektuálům vlastní (někdy hanl.); i-á vrstva, kasta; i-á rozkoš z vědění; i. individualismus; → přísl. intelektuálsky: i. filosofovat; → podst. intelektuálství, -í s. (často hanl.) souhrn charakteristických vlastností intelektuálů: sebezálibné i.