inteligence, -e ž. (z lat.) 1. schopnost chápání a samostatného myšlení; rozumové nadání: přirozená i.; vysoká, nízká i.; zkouška i.; i. zvířat schopnost přizpůsobovat se novým podmínkám 2. společenská vrstva inteligentů: pracující i.; technická i.; inteligenční příd.: i. převaha; i. defekt; i. zkouška zjišťující výši inteligence; ped. i. kvocient poměr mezi věkem mentálním a kalendářním, sloužící k určení inteligence (zprav. žactva)