intermitentní příd. (z lat.) kniž. přerývaný, přerušovaný (občasnými přestávkami): i. záznam; i. pramen; → přísl. intermitentně: i. působit; intermitovati ned. (z lat.) kniž. přestávat na čas; vynechávat: intermitující léčba přerušovaná; intermitující myšlení (Šal.)