interpolace, -e ž. (z lat.) 1. liter. nepůvodní, cizí, dodatečná vsuvka v textu 2. mat. výpočet hodnot funkce pro čísla ležící uvnitř daného intervalu (op. extrapolace); interpolační příd.: mat. i. postup interpolace; interpolátor, -a m. liter. původce textových interpolací; interpolovati ned. i dok. 1. (co) vsunovat, vsunout do textu jako interpolaci; (co; ~) provádět, provést textovou interpolaci v něčem: interpolovaná strofa doplněná na porušených místech; i. píseň novými slokami 2. mat. provádět, provést interpolaci ○ předp. vy-