interpret, -a m. (interpretka, -y ž.) (z lat.) 1. vykládač: i. básnického, literárního díla 2. výkonný umělec (herec, hudebník ap.), kt. svým provedením zprostředkovává dramatické n. hudební dílo: i. Hamleta; i. díla Chopinova; interpretace, -e ž. (z lat.) 1. vysvětlení textu; výklad: i. nejasných míst v textu; i. zákona; individuální, nesprávná i. 2. způsob, jak výkonný umělec (herec, hudebník ap.) podává, provádí dramatické n. hudební dílo: i. role; i. skladby; interpretační příd.: i. zásady, poznámky; i. umění; interpretovati ned. i dok. (z lat.) (co, koho) 1. vykládat, vyložit, vysvětlovat, vysvětlit, tlumočit (ned.): i. dílo básnické, literární; i. Bezruče; i. staročeský text 2. svým podáním, provedením zprostředkovat dramatické n. hudební dílo: i. postavu dramatu; i. roli; i. klavírní part; i. Mozarta