intuice, -e ž. (2. mn. -í) (z fr. driv. lat.) instinktivní poznání něčeho; náhlé, bleskové pochopení; bezprostřední nazírání, jímž umělec pronikne k podstatě věci: spoléhat na svou i-i; dát se vést i-í; šťastná i.; – umělecká, básnická i.; psych. poznání, ke kt. dospíváme zdánlivě bezprostředně, při čemž proces, kterým jsme k němu došli, není patrný; intuitivní [-ty- i -tý-] (*intuitivný), řidč. intuiční příd.: i. poznání, vědění; i. schopnost, dar; i. povaha, typ člověka; i-é poznání (Šal.); i-ční básnické vcítění; i-ční nadání; → přísl. intuitivně, řidč. intuičně: i. chápat; → podst. intuitivnost, -i ž.: i. hudby