isobara, izobara, -y ž. (z řec. zákl.) meteor. čára spojující na mapě místa se stejným tlakem vzduchu přepočteným na hladinu moře; fyz. křivka vyjadřující vzájemnou závislost dvou stavových veličin (např. objemu a teploty) při stálém tlaku; isobarický příd.: i-á mapa znázorňující rozdělení tlaku vzduchu nad určitou oblastí; i-á expanze nastávající při stejném tlaku