isolátor [-zo-], izolátor, -u m. (z fr. driv. it.) 1. stav. izolační hmota, látka, kt. brání prosakování vody, nevodí vůbec n. vodí jen špatně teplo 2. elektr. izolant 3. elektr. součást (z nevodivé látky) oddělující jeden vodič (pól) od druhého n. vodič od země: porcelánový, skleněný i.; domovní, venkovní i.; podpěrné, průchodné, visuté i-y: → zdrob. isolátorek, izolátorek, -rku m. (6. mn. -rcích); — isolátorový, izolátorový příd.: i-á podpěra; i-á čepička