janičár (†janičar, Koll., Čel., Pal., †jeničar Choch., †jenčar Jir.), -a m. (z maď. driv. tur.) člen bývalé elitní pěchoty turecké, vybírané převážně z poturčených zajatců a proslulé svou krutostí: hordy j-ů; přen. hanl. osoba, zprav. vojenská n. policejní, vyznačující se krutostí a horlivou, fanatickou službou: j-ři Metternichova systému (Havl.); fašističtí j-ři; janičárský (†janičarský, †jenčárský, Jir.) příd.: j. aga; j-á pěchota; j-á hudba pochodová hudba složená z dechových a bicích nástrojů, turecká; → podst. janičárství, -í s. stav n. způsoby janičárů: dal se na j.; provozovat j. (Havl.) hrůzovládu, perzekuci