jantar, -u m. (6. j. -u) (z rus. driv. lit.) žlutá zkamenělá pryskyřice z třetihorních jehličnatých stromů: naleziště j-u; drahocenný j.; korále z j-u; žlutý a průhledný jako j.; jantarový (*jantarný, Vrchl., Zey.) příd.: j-é náhrdelníky, hřebeny, izolátory, špičky na cigarety vyrobené z jantaru; j-á zář; j. svit očí, vlasů, slunečních paprsků zlatožlutý; v obch. názvech: j-á fermež, j. lak mající zlatožlutou barvu; sklář. j-é sklo čiré se žlutavým odstínem; → přísl. jantarově (*jantarně): j. svítit; na j-ně žlutém nebi (Zey.)