ječeti ned. (3. mn. -í) vydávat pronikavý, zprav. vysoký nepříjemný zvuk; vřískat, vřeštět: děti ječely, křičely; srnčí mláďata ječela; z ampliónu ječel ženský hlas; sirény ječely na poplach; kvílivě j.; j. strachem; j. o pomoc; ječení vichřice vytí, svištění ○ předp. do-, roz- se, za-