jedináček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (*jedinačka, -y ž.) jediné dítě: rozmazlený, nevychovaný, choulostivý j.; dcera j.; jedinačka ze statku (Maj.), přen. expr. jedině milovaná bytost: Katušce se ruka třásla, když ji svému j-u na rozloučenou podávala (Něm.)