jedlík, -a m. (6. mn. -cích) (jedlice, -e ž.) 1. kdo mnoho jí: v době dospívání se z něho stal j. 2. ten, koho je nutno živit; strávník: mají se co ohánět, pět j-ů na krku!; piráti zajatce, zbytečné j-y, utopili; není to obyčejný j., nýbrž labužník