jednohlas, -u m. (6. j. -e, -u) hud. jednohlasý zpěv; unisono; jednohlasný příd. 1. stejně znějící: j. sbor 2. jednomyslný: j. souhlas; j-ná volba všemi hlasy; → přísl. jednohlasně: zpívat j. unisono; – j. se usnést, uznat, schválit jednomyslně, všemi hlasy; → podst. jednohlasnost, -i ž.: j. volby jednomyslnost; jednohlasý příd.: j. zpěv unisono zpívaný; j. chorál, sbor; většina hudebních nástrojů je povahy j-é znějící jedinou hlasovou linií; – zř. j. souhlas jednomyslný; → přísl. jednohlase: j. zpívat