jedva, jedvaže přísl. kniž. 1. sotva, stěží: políčka, kde se jedva s potahem otočíš (Drda); jedva znatelný úsměv rozlil se po jeho tváři (R. Svob.); zašeptá jedva slyšitelně (Zápot.); jedvaže mu dal v odpověď několik slov (Vrba) 2. v platnosti sp. podřadicí jakmile, sotvaže: jedva jsme vstoupili pod klenbu lesa, začal jsem vyprávět... (Konr.); jedvaže na východě vystoupilo první šero, všichni spěchali (Klost.)