jehlan, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. geom. těleso, jehož podstava je mnohoúhelník a jehož bočné stěny jsou trojúhelníky se společným vrcholem: j. trojboký čtyřstěn; j. kosý, pravidelný 2. tvar tohoto tělesa n. předmět tohoto tvaru: j. Sněžky; postavit pušky do j-u; sport. stan ve tvaru jehlanu; zeměd. skládací j. stojan na sušení jetele; → zdrob. jehlánek, -nku (6. mn. -ncích), jehláneček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.