jemnocit, -u m. (6. j. -u) kniž. jemný cit; jemnocitnost, útlocit, citlivost, něha, takt: z j-u někomu pomoci; básnický j.; zahrát skladbu s j-em pochopením, vcítěním; jemnocitný (†-citý) příd. jemně cítící; útlocitný, citlivý: j-á dívka; j-á lyrika; j-tá žena (Tyl); → přísl. jemnocitně: na jeho urážky j. mlčel taktně; → podst. jemnocitnost, -i ž. jemnocit