jev, -u m. (6. j. -u) 1. co se jeví; co lze pozorovat; úkaz, fenomén (kniž.); jevy kolem nás, ve společnosti, v přírodě; j. fyzikální, sociální, historický, jazykový; j. hlavní a vedlejší; zkoumat jevy; filos. vnější forma, v níž se projevuje podstata věci 2. bás. a zast. projev, projevení, skutečnost: jev bolesti (Mach.); dát slovem v jev (Wint.) najevo; v. též najevo