jeviti ned. (3. mn. -í) kniž. (co) dávat najevo, projevovat, ukazovat, prozrazovat, prokazovat, osvědčovat: j. radost, zájem, účast, rozpaky, smýšlení, nadání, sklon, schopnosti, tendenci, známky života, chuť do práce, nedostatky; obličej jevil ducha vlídného (Jir.); růžinu (lásku) jevil vonný vzdech (Mácha); bás. chci j. věci, jež se udály (Čech) dávat najevo slovy, líčit; — jeviti se ned. †1. být viditelný, ukazovat se: tu a tam se jevily stopy; jeví se tu ženě, jeví vchodem vršek otevřený (Erb.) 2. být zjevný, patrný, zřejmý; být pociťován; projevovat se, ukazovat se: mezi lidem se jeví rozruch; situace se jeví zralou n. zralá (nespr. jeví být zralou n. zralá); jeví se zřetelně tendence, potřeba, úmysl; na mrtvole se jeví stopy násilí; nesnáz se jeví v tom, že... 3. kniž. mít vzhled, tvářnost; zdát se, připadat, projevovat se: j. se lhostejným n. lhostejný (nespr. jeví se být lhostejným n. lhostejný); j. se jako velký básník, jako čestný člověk; j. se v jiném světle; Zeyerovo umění se jeví jako výlučně citové 4. ob. expr. udiveně se tvářit, vyjevovat se, divit se, podivovat se, žasnout: j. se nad něčím; co se jevíš?; nejev se! ○ předp. ob-, ob- se, pro-, pro- se, vy-, vy- se, z-, z- se; → nás. jevívati, jevívati se (o) bez předp.