jezdec, -dce m. (živ.) (jezdkyně, ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo jezdí, jede na koni n. řidč. na nějakém vozidle: po silnici pádil j. (na koni); odvážný, rychlý j.; skvělí kozáčtí jezdci; cirkusová jezdkyně; j. na motocyklu; jezdci motocyklového, cyklistického závodu; voj. příslušník jezdectva; jízdní vojín; jezdec, -dce m. (neživ.) (4. j. -dce, řidč. -dec, 1. mn. -i, -e) odb. věc připomínající nějak (zprav. pohyblivostí) jezdce: j. (v kartotéce) přenosná plechová záložka umožňující v kartotéce snadnější hledání; název pro posuvnou n. snadno přemístitelnou součást stroje n. přístroje (např. u vah), běhoun, běžec; šach. jedna ze šachových figur, kůň; zeměd. švédský j. přenosný sušák na seno; zast. voj. španělský j. druh zátarasů proti jezdectvu, rozsocháč