jezditi ned. (3. mn. -í, podst. -ždění, -zdění) 1. nás. k jeti 1-4; často, pravidelně jet: po ulicích jezdí kočáry; vlak, autobus v neděli nejezdí, jezdí přesně, na minutu; vlak jezdí na páru je poháněn párou; parníky jezdí jen na Zbraslav plují; – j. kočárem; j. autem, trolejbusem, vlakem; j. tramvají; on jezdí na tramvaji (ob.) je řidičem tramvaje n. průvodčím; j. na koni; j. pomalu, rychle: j. denně do práce; j. s koňmi; j. po cestě; j. za hranice, do ciziny, po republice cestovat; j. na bruslích bruslit; j. na lyžích lyžovat; j. na saních sáňkovat; j. s trakařem; j. na klouzačce, po parketách klouzat se; – sport. naši cyklisté jezdí každoročně Závod míru; – jezdil po břiše smýkal se; j. po patách klouzat; kachny jezdily po rybníce proháněly se; myšlenky mu jezdily hlavou těkaly, vířily; ♦ j. ve vyježděných kolejích zachovávat zavedený, ustrnulý pořádek; ob. expr. (udělám to), i kdyby čert na babě (koze aj.) jezdil přes všechny obtíže, děj se co děj; mravenci mu jezdí po těle má pocit svědění n. brnění; mráz mu jezdí po zádech mrazí ho 2. (čím na čem, po čem) pohybovat něčím po něčem; klouzat: j. prstem na mapě, tužkou po papíře; j. (si) dlaní po hlavě; j. prstem, očima po řádkách (v knize) 3. ob. expr. (po kom, čem) o někom (něčem) stále hovořit, zvl. hanl., někoho (něčeho) si ustavičně všímat; výtkami pronásledovat: zasedl si na něho a jezdil po něm sjížděl ho; j. po někom jazykem pomlouvat ho; j. po maličkostech všímat si jich a vytýkat je někomu ○ předp. do-, na-, na- se, o-, ob-, po-, po- si, pro-, roz-, roz- se, s-, u-, vy-, za-, za- si, → nás. jezdívati (o) bez předp.