již přísl. (zast. a nář. juž) (proti už poněk. kniž.) 1. vyjadřuje rychlé, skoro neočekávané nastoupení n. pominutí děje, jeho úplnost, ukončenost, definitivnost; v této době, teď, nyní, hned (v protikladu ke stavu předcházejícímu); už: Vltava j. zamrzla; chlapec j. chodí; jako sólista má j. znamenitou pověst; krajské zřízení se j. vžilo; j. je všemu konec; syn j. přijde z vojny brzy; nastartoval a j. ujížděl; sotva to dokončil, j. začíná s něčím novým; ať tě tu j. nevidím!; jen se na mne podívala, a juž mne držela kolem krku (Rais) 2. zdůrazňuje, zesiluje význam slova, ke kterému se vztahuje (často s časovým určením); už: jak bylo j. nejednou řečeno; j. první stránky knihy nás zaujmou; j. pohled na ni je radostný; j. zas mě ten zub bolí; říkám to j. proto, že...; lidé žili j. před mnoha tisíci lety 3. zdůrazňuje přání, výzvu n. hrozbu; už: j. se nehněvej!; dost j.!; vzhůru j. hlavu, národe (Ner.); do světa j. kráčej odhodlaně (Čech) 4. již ne vyjadřuje, že něj. děj přestal (přestane) n. že se od té chvíle neopakoval (nebude opakovat); už ne: j. se na nás nezlobí; nového nevím j. nic; j. se nevrátil; j. se to nestane 5. již již v. jižjiž †6. již – již tu – tu, hned – hned, někdy – někdy: ze všeho toho požitek měla, j. větší, j. menší (Čel.)