jih, -u m. 1. světová strana, v jejímž směru vidíme v poledne slunce: vítr od jihu; cesta zahnula k jihu; z jihu přišel déšť; na j. od Prahy; okna obrácená na j., k jihu 2. jižní část země n. státu, zemědílu ap.: cestovat po evropském jihu; ptáci (od nás) odlétají na j. do teplých krajin (zprav. do Středomoří a do Afriky) 3. Jih skupina jižních států spojená zprav. společnými zájmy: válka Severu proti Jihu občanská válka mezi severními a jižními státy USA v 19. století 4. bás. a zast. jižní vítr: přelahodné jihu vání (Heyd.)