jinak, ob. jináč (zast. a nář. jináče, jinako) přísl. 1. jiným způsobem: j. to udělat nejde; dopadlo to všechno úplně j.; jeden to dělá tak, druhý j.; j. mluví, j. smýšlí; nedal j., musil jsem jít nepovolil; iitřenka, j. denice jinak pojmenovaná 2. co se týče ostatních věcí, po jiných stránkách; ostatně, mimoto: j. je to člověk dobrý; a j. se máte dobře?; bylo slyšet tichý šumot, j. ani hlásku 3. v opačném případě, za jiných okolností; sice: udělej to, j. bude zle; musil tu být, j. by bylo zavřeno; musím jít, j. bych přišel pozdě