jiskřiti ned. (3. mn. -í) 1. vydávat, tvořit jiskry, sršet jiskrami: lokomotiva jiskří; jiskřil podkovami; jiskření elektrických strojů, jiskření roztaveného železa; jiskření při broušení 2. jiskřiti (se) (~; čím) třpytit se (v krátkých záblescích), blýskat, zářit: hvězdy jiskří nad hlavou; nebe jiskří hvězdami; slunce svítilo, sníh jiskřil; mrzne, jen se jiskří; jiskření drahých kamenů; chrámová okna se jiskří duhovými barvami; jiskření rybničných hladin; víno jiskří; jiskřící pohled; přen. jiskření hněvu; jiskřící krása zářivá, oslnivá; myšlenky jiskří v hlavě rychle vznikají; jiskření dramatického dialogu živé, bystré, vtipné utváření 3. (čím) oplývat něčím bystrým, vtipným; sršet: nápady jen jen jiskřil; j. vtipem ○ předp. roz- (se), za- (se); → nás. jiskřívati, jiskřívati (se)