jitřiti (zast. jítřiti) ned. (3. mn. -í, rozk. jitř, jitři) (co, koho) dráždit, rozněcovat, rozčilovat, rozjitřovat: j. nezahojenou ránu, jizvu (v duši); j. něčí bolest; j. obraznost; j. smýšlení; j. nespokojenost spotřebitelů podněcovat, podpichovat; j. lid pobuřovat, popouzet; jitřily ho myšlenky o budoucnosti; hněv je jitřil vzrušoval; — jitřiti se ned. 1. (o ráně) zaněcovat se, podbírat se, hnisat: otevřená rána se stále jitřila 2. bouřit se, pobuřovat se, rozněcovat se, rozčilovat se: žluč se v něm jitřila při tom pomyšlení; v zemi nastalo nebezpečné jitření; j. se neodůvodněnými dohady vzrušovat se ○ předp. roz-, z-; → nás. jitřívati, jitřívati se (o) bez předp.