jmouti (nespr. jati) dok. (1. j. jmu, rozk. jmi, jměte, min. jal, trp. jat, podst. jetí, přech. přít. jma, přech. min. jav; zprav. jen tvary jal, jat) kniž. (koho, co) 1. uchopit, chopit, vzít: jal ji za ruku; přen. jal ho vír; soumračný jme ho les (Sab.) 2. chytit, zajmout: jali jej v okovy; v klecích jatí slavíci; j. zloděje; propustit jaté na svobodu (Pal.) 3. zachvátit, uchvátit, zmocnit se; zaujmout; dojmout, pohnout: jata nemocí; jat spánkem; krále jal hněv; jalo ji neblahé tušení; myšlenka ho cele jala; jala ho touha; být jat krásou; jata soucitem, odpustila mu; být jat zděšením, podezřením, neklidem; srdce žalem jaté; — jmouti se dok. (s inf. slovesa ned.) 1. kniž. (o osobách) začít (co), dát se (do čeho); jala se plakat a naříkat; jal se ji nenávidět; jme se rozkládat (Ner.); je-li v inf. sloveso zvrat., klade se zájm. zvrat. jen jednou: jal se s námi loučit; jali se ho vyptávat; nevhodně jalo se pršet místo začalo pršet, dalo se do deště †2. (čeho) chopit se, ujmout se; (koho, 2. p.) zmocnit se: jal se (mladík) bronzového klepátka (Zey.); j. se meče; přen. j. se slova; – smutek se jal oslíka (Čel.); zlé předtuchy se jaly litevského lidu (Krásn.) ○ předp. do-, do- se, na- (prona-, přina-), obe-, ode-, po-, pode-, pro-, pře-, přede-, při-, se-, u- (zau-), vy-, za-, podejmouti se, ujmouti se; vzejmouti se; — ned. jímati